Ráno jsme si všichni pěkně vstali na pohodu a ještě se houpali v hamakách a brouzdali si na webu a tak. Když už pak vstali všichni, tak jsme se šli nasnídat do místního warungu. Opět trochu komplikací s počty pro pani ve warungu, takže bohužel na Dana už nezbylo jídlo. Ale tak aspoň ochutnal hovězí vývar Naší Rawon, zatímco ostatní si dali smažené nudle Mie Ayam. Hned od rána byla v týmu docela dobrá nálada a kecali jsme o všem možném.

Pak mi Marek dokonce nabídl, že se můžu svézt na jeho motorce Jawa 250. Byla to pro mě velká čest a já mu zase na oplátku půjčil můj skútr. Ten už si před tím zkoušela i Dominika a taky se jí líbilo, že je oproti 2-taktu pěkně tichý a tak moc nevibruje. Na Dominiku je ale můj skútr moc vysoký a má široká řídítka, ale i tak se jí docela zamlouval. Marek si udělal pohodové kolečko, stejně tak jako já na jeho motorce. A to všem říkám, že neumím řídit klasickou motorku, což bude možná tím, že jsem prvně zkoušel jen tátovo Kawasaki KLX, která má moc citlivou spojku. To ta Markova šla naprosto hladce, takže jsem si kupodivu taky udělal jedno pohodové kolečko kolem parkoviště a dokonce i zařadil 2, 3 a zpět i 1.

Z pláže jsme vyrazili až před 10.h. a namířili si to dál na západ. Opět jsme si to šinuli mezi různými poli – povětšinou s kukuřicí nebo cukrovou třtinou, zase jsme předjížděli pomalu jedoucí přetížené náklaďáky. Po 80 km a 2 hodinách jízdy jsme zastavili pro benzín ve městě Probolingo, kde zase pro změnu měl problém Babu (Trabant, kde jede Kuba s Kikou). Blblo relé u hycomatu – poloautomatická spojka a převodovka. Naštěstí se brzy přišlo na závadu, takže se ihned začalo opravovat. Já mezitím kontroloval, jak mi nabíjí skútr notebook a vypadalo to docela dobře. Ale také jsem bohužel zjistil, že mi asi ráno na pláži vypadla paměťová karta z GoPro kamery, ale vůbec to nechápu, protože jsem jí nikdy nevyndaval

Jenže když jsme se už balili, že pojedeme, tak jsem nemohl nastartovat skútr, ani nohou – dobíjení úplně vyšťavilo baterku… To byl ten pravý impulz pro Dana! Vymyslel historku, že všichni kdo, se k nim přiblíží, tak jim přestane fungovat auto nebo motorka a dal pokyn Zdeňkovi, ať nás natočí, jak se snažím nakopnout skútr a vzápětí mi pomohl s ostatními nastartovat startovacími kabely, které pro mě během chvilky připravili. A tak jsem již konečně byl oficiálně představen v chystaném filmu. Bylo to pro mě neuvěřitelné překvapení. Ještě větší sranda pak byla, když za námi dojel jeden místňák na staré žluté Vespě a když chtěl taky nastartovat, tak mu to nešlo – taky se přiblížil moc blízko Trabantům… Taky do filmu dobrý..

Od benzínky jsme skoro po 2 hodinách dále pak pokračovali na první pohled jedním velkým nekončícím městem. Opravdu ani jeden z nás nevíme, kolika městy jsme celkově tento den projeli. Jáva je tak neskutečně přelidněná, že tu stále podél silnic někdo něco prodává apod.

Když jsme se dostali do města Mojokerto, tak Dana napadlo, že zkusíme, jestli už je dokončená rozestavěná dálnice. Na křižovatkách jsem se zeptal pár místních a ti mi potvrdili, že ještě ne, ale i tak tam Dan chtěl jet, že prý „do filmu dobrý“… Přejeli jsme tak několik pěkných mostů přes velkou řeku, projeli po prašném staveništi a podjeli pod rozestavěným dálničním mostem, ale hotová dálnice opravdu zatím nikde. Trochu jsme si zajeli, ale z města jsme tak alespoň jeli po sice úzká, ale docela pěkné okresce s menším provozem a hezkými výhledy na políčka a železnici okolo.

Za soumraku jsme dojeli do města Jombang, kde jsme zašli na večeři na ulici. Trabanťákům jsem ukázal co je to Martabak (taková omeleta v těstíčku), Roti bakar (grilovaný toastový chléb s různými náplněmi – vybral jsem mix banán a sýr a do druhé půlky čokoláda a oříšky), Mie ayam (kuřecí polévka s domácími nudlemi) a různé ovocné džusy s ovoce, které ani neznali (karambola, guáva).

Po výborném jídle, které všem moc chutnalo a byla to konečně změna od všude-přítomné knedlíčkové polévky Bakso, jsme opět osedlali naše ohnivé oře a vyrazili již po tmě ještě o kus dál na západ za město. Asi po dalších 15 km jsme zastavili u větší benzínky, kde parkovali i náklaďáky. Postavili jsme auta a stany mezi 2 žluté kamióny a dozadu jsme si s Markem a Radkem pověsili hamaky mezi stromy. Skočili jsme se osprchovat na záchody a opět vytáhli notebooky na zálohování dat, úpravy fotek (což jsem se trochu přinaučil od Vojty) a já dopisoval deník na Danovo sedadle za volantem v Egu. Nejdéle jsme vydrželi my s Danem, ale já si pak šel už o půlnoci totálně unaven lehnout do hamaky, jen Dan zůstal až do 3 do rána.