Ráno jsem se u snídaně doma na Selangu spojil s Danem Přibáněm z expedice Trabantem napříč Tichomořím, kteří v noci dorazili trajektem z Lomboku do přístavu Padangbai na Bali, kde rovnou zakempovali a přespali. Vyrazil jsem jim tedy naproti, abych jim ukázal zkratku na vodní palác Ujung. Střetli jsme se u rýžových políček před Ujungem, kde jsem se osobně seznámil se zbytkem týmu (s Danem, Vojtou – fotografem a Zdeňkem – kameramanem jsme se již před tím několikráte potkali v Praze, když jsem jim pomáhal s plánováním její Východotimorské a Indonéské části cesty).
U paláce jsem se jim pokusil usmlouvat nějakou slevu na vstupné, protože zde je zrovna docela drahé – 35.000, což bylo i pro Dana hodně, obzvláště když musí platit za 9 lidí. Takže jsme palác jen obešli zvenku a jeli dál. Je ohromná legrace jak se místní stále ohlížejí na Trabanty a nechápou co je to za auta. Z Ujungu jsme jeli po malé klikaté a kopcovité silničce podél pobřeží již na Selang. Trochu jsem se obával jak Trabanti vyjedou těch pár prudkých stoupání, ale naštěstí museli jen v jednom kopci Vojta se Zdeňkem vystoupit, aby se Dan pak mohl pořádně rozjet.
Další zastávku jsme udělali u místní ikatové dílny za Serayou, kde ženy na balé s pěkným výhledem na moře tkají tradiční ikatové látky. Trabanťáky to moc nadchlo, obzvláště pak proces jak zde barví přízi přírodními barvami. Strávili jsme něco přes hodinu, popili kávu s místními, pojedli pop corn, vše důkladně natočili a nafotili a mezitím jsme stále kecali s Danem, Dominikou a Vojtou.
Cestou jsme se pak ještě několikráte zastavili na různých vyhlídkách, kde na jedné Dan vysadil Vojtu a Zdeňka z Babu a celá žlutá kolona jela zpět dolu na most a klikatící se silničku dole v údolí. Dále pak samozřejmě i na vyhlídce na ostrůvek Gili Selang, no a to už to celý žlutý cirkus měl jen kousek k nám na Selang Resort.
Po příjezdu jsem hned celou výpravu pohostil pěkně vychlazenými lahváči pravé české plzně a Budějovického Budvaru, po čemž se všichni hned vrhli a vychutnávali si konečně opět dobré hořké pivo. Potom k obědu čerstvého grilovaného tuňáka a hned jsme s Danem začali řešit jak dostat všechna jejich auta a motorky na pevninu do Malajsie. Tak nějak nás napadlo, že by to mohlo jít přeplout klasickým indonéským trajektem z Jávy na Borneo, překročit pozemní hranice do Malajsie a poté dalším pro změnu již malajským trajektem na pevninu. Ale záhy jsme zjistili, že silnice do Malajsie vede jen z Pontianaku, ale neplují tam bohužel žádné trajekty. Další kámen úrazu byl, že trajekty mezi pevninskou a ostrovní částí Malajsi zrušily již v roce 1988.
To už se pomalu blížila 4. hodina, na kdy jsem Trabantům domluvil hinduistickou ceremonii pro auta, aby je dále na cestách ochraňovali i místní bohové a hlavně již neměli žádné poruchy. Půjčil jsem všem sarongy, naložili jsme obětiny na střechu Babu a vyrazili do Banyuningu k chrámu na obřad. Zde již čekala „ceremoniářka “ Dayu z Culiku a svatý muž pemangku Mentik z Banyunigu, který mě den před tím opět stříhal a dohodl jsem to s ním. Auta a motorky jsme zaparkovali do řady vedle sebe čelem k chrámu a ceremonie tak mohla pomalu začít. Sedli jsme si před auta za svatého muže a ten začal pronášet hinduistické mantry za souřadného zvonění zvonečku, Několikrát jsme byli pokropeni svěcenou vodu, nalepili si rýži na čelo a hlavně vše pořádně zdokumtovali.
Zpět na Selangu jsme pak řešili nákladní loď pro Trabanťáky z Medanu na Penang, tak aby auta a motorky nemusely zbytečně nakládat do kontejneru. Dohodil jsem tak Danovi jeden kontak na jávského motorkáře, který zajišťuje převozy motorek na tzv. Onion nebo vegetable boats (cibulové nebo taky zeleninové lodě).
Po zbytek večera jsme pak kecali, povídali, hráli na kytatu, a řešili (to jen já s danem) na mapami kudy kam jak dál. Je naprosto zoufalý z toho jak tady po Indonésii jedou pomalu, pořád opravují auta a jak neustále mají neskutečně dlouhé zpoždnění. Po večeři jsme si dali na chuť český lovečák a korbáčiky 😛 U stolu jsme pak zůstali jen já s Danem a Zuzkou, který tu už na Selangu je přes týden, kecali až do 3 hodin do rána a dozvěděl jsem tolika různých informací o celé výpravě až mi z toho šla hlava kolem…