Již v ČR jsem se dohodl se Zdeňkem (kameraman) a Kubou (vozíčkář a řidič Babu), kteří již mají kurzy PADI OWD, že až dorazí s Trabanty k nám na Bali, že je určitě vezmu na ponor. Večer jsme se navíc ještě domluvili s Vojtou (fotograf), Radkem (2. kameraman a řidič Malucha; Polák) a Markem (2. fotograf a nový člen expedice; Slovák), že ráno pojedou taky s námi a vezmu je na tzv. zkušební ponor. Ostatní členové expedice se raději chtěli prospat a řekli, že si jen „skočí na šnorchl“ na korálové útesy přímo před hotelem.

Před osmou jsme tedy s Egu a Babu (Trabanti) vyrazili přes Amed směr Tulamben. Je to parádní pocit jet jako vedoucí doprovodné vozidlo před trabantí expedicí! V Tulambenu jsme se rovnou rychle ustrojili do potápěčské výstroje, Marka a Vojtu jsem vzal ještě raději na zkoušku do bazénu, protože se před tím nikdy nepotápěli a mohli jsme jít k moři. Trabanti, zaparkovaní před naším potápěčským centrem, samozřejmě budily pozornost a fotili si je především procházející turisté; Balijci většinou moc nechápali co to je za auta…

S hendikepovaným potápěčem jsem se nikdy nepotápěl a tak jsem si Kubu vzal pod ruku já, spolu se Zdeňkem; s Vojtou, Markem a Radkem šel náš místní divemaster Komang. Překvapilo mě jak se Kuba snadně, efektivně a bez problémů pod vodou pohyboval jen za pomoci rukou, že jsem mu ani nemusel moc pomáhat. Ostatní ponor taky zvládali naprosto bez problémů a moc si ho užívali, aby taky ne, ve vraku 120 metrů dlouhé lodi Liberty nacházejí útočiště velká hejna různých ryb a je pěkně obrostlý korály. Viděli jsme i mořskou želvu, velkého kanice apod., takže všichni byli nadmíru spokojení a naprosto nadšení z úplně jiného zážitku, než na které byli v dosavadním pozemském životě zvyklí…

Cestou zpět z Tulambenu jsme se ještě zastavili na oběd na Sate gurita, což jsou grilované kousky chobotnice na špejlích. Tuto specialitku dělají opravdu jen málo kde a zde navíc stojí jen pár rupií, takže mi opět všichni moc děkovali a byli vděční. Zpět na Selangu jsem bohužel musel vystěhovat Dana s Dominikou a Marka s Kikou z jejich pokojů, protože na ně byla rezervace již z dřívějška. Bohužel jsem totiž Trabanťákům nemohl dopředu rezervovat pokoje, když jsem nevěděl, kdy přesně dorazí a navíc sem zrovna měli namířeno v té nejvyšší sezóně, kdy máme úplně plný hotel.

Nadšení z potápění nakazilo i zbylé členy expedice a tak jsme s Danem, Dominikou, Markem (řidič Jawy, Slovák) a Kikou (vozíčkářka) po obědě vyrazili opět s Egu a Babu zpět do Tulambenu. Danovi jsme jinak k obědu přichystal smažený sýr s bramborovou kaší a při tom navíc zalogoval mojí geocache na Selangu a vyzvedl z ní speciální Trabantí travel bug.

Druhá trabantí výprava do Tulambenu za potápěním probíhala relativně podobně jen s tím rozdílem, že nikdo z této skupiny se před tím nepotápěl ani nešnorchloval až tedy na Dana, který jednou zkoušel potápění v bazénu. Takže jsem si raději na pomoc přivolal české kamarády divemastery Evžena s Kamilou. Všechny jsem si postupně vzal do bazénu, abych viděl, zda nemají paniku z vody. Nejšikovnější byl Marek, který byl naprosto vyklidněný a všechny cviky udělal sám, aniž bych mu je musel ukazovat. Dominika měla pro změnu problém, když jí do masky natekla voda, takže jsem se rozhodl, že si jí raději vezmu pod ruku já a Kiku přenechám zkušenému Evženovi, ať si taky vyzkouší potápění s vozíčkářem.

Do moře jsme se dostali již relativně pozdě – kolem 4. hodiny, ale ničemu to ani nevadilo, protože sluneční paprsky se pod hladinu stále dostaly a alespoň už na vraku nebyli téměř žádní potápěči. Protože každý „trabanťák“ měl svého divemastera, tak jsme se hned na začátku neúmyslně rozdělili do 4 skupinek, navíc také díky tomu, že byla trochu horší viditelnost. Takže jsem šel s Dominikou úplně sám, ze začátku jsem ji raději držel za jacket a pomáhal jí s jeho vyvažováním, ale když jsem v průběhu ponoru viděl, že už i zvládá částečné vylití masky, tak jsem jí i nechal plavat samotnou. Protože má opravdu minimální spotřebu vzduchu, tak jsme byli pod vodou docela dlouho a to i přesto, že jsme byli vcelku hluboko. Tudíž když jsme vylezli z vody, tak na břehu již nikdo nebyl, ale za chvilku přijel Dan s Evženem na motorce vyděšení, kde jsme tak dlouho a zda se nám něco nestalo.

Nakonec tedy se tedy z nejmenší Dominiky stala největší potápěčka z celé Trabantí expedice a byla také maximálně nadšená, stejně tak jako zbytek skupiny, kteří si již nadšeně sdělovali zážitky z potápění. Opět jsme si udělali společnou fotku s Trabanty před naším potápěčským centrem Deep Blue Studio Tulamben a už jsme rychle upalovali zpět na Selang.

Zde jsme opět začali plánovat další postup expedice, zálohovat fotky, videa apod. Popili jsme hruškovici, většina členů expedice si dali řízek, špagety nebo nějaké to pořádné jídlo a opět si pěkně pokecali. Vyměňovali jsme si cestovatelské zkušenosti a já jim navíc ještě vykládal jak to tu vše na Bali a i v Indonésii funguje. Dana s Dominikou jsem poté ubytoval na balé (altánek) na útesu nad mořem, protože všechny pokoje už byly plné. Ostatní se tak nějak poskládaly na pokoje k dobrovolníkům z naší záchranné zoo. Většina pak šla dříve spát, aby ráno již mohli vyrazit dál.

Fotogalerie na Facebooku zde.