Zdeněk s Vojtou a Markem 2 byli první ranní ptáčata a již po 7. hodině vyrazili na pláž natáčet a fotit rybáře jak se vracejí s jukungy (tradiční dlabaná lodička s vahadly a specifickou plachtou) z rybolovu a vytahují je na břeh a dále jak vybírají úlovky ze sítí. Radek měl taky vstávat brzy, aby si vyměnil součástky na Maluchovy, které mu sem na Selang přišly DHLkou, ale dorazil podobně jako Dan až po 8. hodině, takže zde bylo trochu napětí, jak to chce stihnout. Ještě se navíc musel nechat nafotit se těmi obřími krabicemi před malým Maluchem, aby tak Dan mohl poděkovat společnosti DHL, že jim opět sponzorovali poštovné.

Balení se trochu protáhlo, ale i tak jsme si ještě udělali společnou fotku před cedulí Deep Blue Selang Resort a pak již konečně společně vyrazili. Úplně nakonec jsem se rozhodl, že s Trabanty pojedu ještě celý dnešní den na chrám Besakih a sopku Batur. Radek s Maluchem jezdí opravdu jako blázen! Přes brod v Amedu přeletěl, až narazil nárazníkem nebo čím do země, pak v serpentinách nad Culikem mě zběsile předjížděl v zatáčkách, ale zatím již celou jižní Ameriku, Austrálii, Východní Timor a Indonésii bez kolize s jiným vozidlem, takže to snad má v ruce…

Cestou jsme akorát zastavili na benzínce kluci právě v Maluchovi rozjeli party z autorádia. S celou trabantí partou je opravdu velká sranda. Dále jsem ještě Danovi dal tip na pěknou zákrutu mezi rýžovými políčky pod Besakih, kde jsem Zdeňka (kameraman) a Vojtu (fotograf) vyvezl na skútru na vyhlídku, odkud mohli pěkně natočit průjezd celé žluté kolony.

Těsně před chrámem Besakih jsem Trabanty protáhl tajnou objížďkou a vyjeli jsme tak kolem VIP parkoviště až nahoru přímo před chrám na malé parkoviště pravděpodobně již jen pro bohy. Přišel k nám tedy nějaký místní strážce chrámu a okamžitě jsem mu ukázal lístky, které jsem ještě stihl cestou koupit a indonésky vysvětlil, že tu máme vozíčkáře, že členové této expedice jsou na první pohled „miskin“ (chudí) a že jim udělám průvodce já sám. Vše klaplo a tak jsme mohli jít na prohlídku chrámu.

Já se chopil Kiky na vozíku a Marek 2 Kuby a daly jsme si závody do schodů, ale protože ještě nemám takový cvik v tahání vozíku do schodů, tak jsem prohrál. Ale vzápětí se nám naskytl krásný výhled na chrám, který všechny naprosto uchvátil. Začal jsem vyprávět historii chrámu, zajímavosti z hinduismu a tak podobně. Všechny to zajímalo a moc se jim zde líbilo. Zdeněk, Radek, Vojta a Marek 2 nevěděli, kde dřív točit a fotit, takže jsme zde nakonec zůstali přes 2 hodiny. Měli jsme také ohromné štěstí, že jsme mohli vstoupit přímo na nádvoří hlavního chrámu, kde zrovna probíhala ceremonie vedená nevyšším svatým mužem a po jejím skončení jsme obsadili místní chrámový orchestr zvaný „gamelan“ a pomalu jsme zkoušeli všechny možné gongy, xylofony, činely, zvony apod.

Od Besakih jsme to poté vzali přímo nahoru na vyhlídku na okraji kaldery sopky Batur, kde jsme si dali polévku bakso k obědu a rychle pokračovali dolů do kráteru do ztuhlých lávových polí. Trabanti se naštěstí dostaly přes pár docela ostrých a prudkých skal na prašné cestě a navíc ještě docela i za světla, takže tak mohli udělat pár parádních záběrů žlutých autíček v rozlehlém černém poli ze ztuhlé lávy z roku 1970. Bohužel jsem nikde nemohl být v záběru, takže jsem vždy čekal někde za skálou… Ale jednou jsem musel rychle pomoci s tlačením Trabanta do kopce, takže se možná později ve filmu / seriálu objevím. Dan mi říkal, že ten můj skútr je moc výrazně oranžový a že by to pak dělalo problém… Všem se zde moc líbilo a děkovali za další skvělý tip.

Po vyjetí ven z pole Dan chtěl jet ještě tak hodinku ven z kráteru (už bylo 6 večer), ale říkal jsem mu, že to by akorát vyjeli do nejvyššího průsmyku, kde by jim byla pořádná zima a tak jsem je raději zavedl k horkým pramenům, kde nakonec zakempovali. Já jsem si zde akorát trošku ohřál ruce a nohy, zabalil se do sarongu a nachystal na cestu zpět na Selang. Všichni se se mnou přišli velmi srdečně rozloučit a až mě opravdu překvapilo, jak jim bylo moc líto, že odjíždím. Byli mi moc vděční, že jsem se o ně na Bali kompletně postaral a navíc i říkali, že je i překvapilo, jak jsem v pohodě oproti tomu, jak si o mně nejprve udělali trochu „zkreslený obrázek“ z Facebooku. Neustále jsem jim tam totiž komentoval fotky z Východního Timoru, který mi také naprosto přirostl k srdci. Domluvili jsme se tedy, že se opět brzy potkáme na Jávě.

Zpět jsem to vzal již po tmě přes východní okraj kráteru přes vesnici Songan do Tianyaru. Cesta byla ještě více rozbitá než před půl rokem a stoupání z kráteru mi přišlo ještě strmější (nějakých 40° určitě ten kopec má), ale to možná protože jsem tudy většinou jezdil v opačném směru. Cestou pak dolů jsem potkal vyděšené Francouze v malém offroadu Jimny, kteří se už báli jet dál. Ujistil jsem je, že to zvládnou, ale musí jet opravdu hodně pomalu, aby se v nějaké té díře v zatáčce v kopci dolů nepřevrátili. Cesta dolů po hřebeni byla nádherná i v noci, protože to vypadalo jako bych letěl vesmírem – hvězdná obloha nade mnou a světýlka na pobřeží a okolních kopcích pode mnou.

Na Selang jsem totálně unavený dojel cca za 1,5 hodiny, dal jsem si večeři, skouknul další vtipné fotky do Trabantů na FB a už jsem dále neměl síly něco více sepisovat nebo dělat, protože jsem předchozí 2 noci spal pouze po 3 hodinách.

Fotogalerie na Facebooku zde.